Věříte na osud?

8. listopadu 2016 v 7:38 | Alex |  Výlevka
I přes to, že svůj osud si vlastne určujeme a řídíme my sami, je tu něco, co nás postrkává tím správným směrem. Je to osud sám. Věřím, že kdekoliv se zrovna nacházíme nebo cokoliv děláme, děláme protože tak to prostě mělo být. I když život není vždycky k žití, musíte věřit, že to zlý nebude trvat věčně a posune vás to dál na vaší cestě. A vím, že kolikrát není snadný těmhle řečem věřit, když se s váma život třeba zrovna moc nemazlí, ale mluvím z vlastní zkušenosti a i když nejsem ještě nijak moc stará ani vlastně dospělá ( ale v občance už jo :D), myslím si že věk neměří schopnosti a dovednosti lidí.
Asi se ptáte proč píšu zrovna tohle. Je to totiž jedna z věcí, kterou je potřeba přijmout a brát všechno tak, jak to přijde, protože i ta nejhorší hodina v životě má jen pár minut :) Tohle je spíš taková úvaha, ale těch tu ještě přibyde mohem víc, jak znám svoji filozofickou mysl.
Tak já se zase brzo ozvu, konečně už s něčím zajímavějším :)
 

Na co se těšit

4. listopadu 2016 v 16:18 | Alex |  Výlevka
Tak jsem tady zase - to je úspěch.
Dneska jsem si potvrdila, jak málo stačí, aby jste člověka povzbudili. Děkuju moc za komentáře u prvního článku, dali jste mi o trochu víc odvahy, než jsem měla.
Říkala jsem si, že než to tady tak nějak rozjedu, měla bych vás seznámit s tím, co tady najdete. Tak v první řadě je tady už od pradávna (od dob, kdy jsem odtud utekla :D) složka s názvem Výlevka, kde najdete všemožný kecy o všemožných věcech, se kterýma bych se chtěla podělit. Teď už kašlu na to, aby mě někdo znal, spíš bych chtěla, aby mě nikdo neznal :D Takže nechci být moc osobní a psát všechno o mým životě, spíš to budou moje příhody. Určitě chápete..
Potom je tu složka Maniodeprese (B.A.P) , kde se od začátku dozvíte, co to vlastně je, jak člověk "dostane" tuhle nemoc, jaká je léčba a občas přidám i nějaký ty psychologický kecy, co najdu na netu, protože jak jsem za ty roky poznávala samu sebe, zjistila jsem, že mě hodně zajímá lidská psychika a celkově různý duševní nemoci. Takže v této složce najdete jak info o nemoci, tak moje vlastní postřehy a příbehy, a taky pár věcí mimo téma, ale pořád z psychologie. A potom, jak se tvarovala moje osobnost, jsem dál zjistila, jak moc mě fascinují vraždy a sériový vrazi. Můžu klidně půl dne sedět na zadku a číst si o tom, jak přemýšleli sériový vrazi, snažím se je svým způsobem pochopit, a fascinují mě jejich životy nebo to, co z nich vrahy udělalo, proto složka Vrazi a vraždy. Tak doufám, že se najde v téhle době ještě pár lidí, co rádo čte a ne jen sedí u tabletů a mobilů, a loví pokémony. Co nejdřív se pokusím něco dát dohromady, tak se zatím mějte :)

Nemám ráda nadpisy.. nutí lidi přemýšlet.

3. listopadu 2016 v 18:57 | Alex |  Výlevka
Tak jo. Zkouším to znovu, po letech. Nezapomněla jsem na svůj blog, kterej tu leží snad už skoro jedno desetiletí. Jak bych mohla zapomenout? Proč jsem nepsala? Nevím. Asi jsem neměla o čem. Něco se zvrtlo a všechno bylo najednou jinak.

Tolikrát jsem se vracela. No.. tolikrát vlastně asi ne, ale párkrát jsem to zkusila. Neúspěšně.
Tak to zkouším znovu. V tuhle chvíli vůbec nevím, kde mám začít a jakej mám vlastně plán. Pravda je, že žádnej nemám. Chtěla jsem tenhle blog zrušit a udělat novej, ale to jsem udělala přece už tolikrát.. ale nikdy jsem tuhle adresu nevymazala. Mám tady k tomu citovej vztah a plno vzpomínek na časy, který jsem měla tak ráda. Na nic z toho ani na nikoho z mých starých, pravidelných návštěvníků jsem nezapomněla, jenom jsem potřebovala čas. Teď se po týdnu vracím k tomuhle textu, kterej jsem ještě pořád nezveřejnila, a říkám si "ha, prý "potřebovala čas" a přitom jsou to už tři, čtyři roky, co jsi na tomhle blogu nebyla." .. :D No a pokud sem zabloudí někdy někdo z těch starých blogových kamarádů, musím říct jedno.. Už to nejsem já. Nebo spíš.. teď jsem to doopravdy já. Dobrá zpráva - našla jsem se. Vím, kdo jsem a znám svoje hodnoty. Vím, co je pro mě důležitý a co ne. Vím, jakým směrem se chci dát, ale pořád nevím, jak to všechno dopadne. Nehodlám nic plánovat dopředu a kdo mě zná, ví, že můj život byl, je, a bude nevyzpytatelnej. Což je ale asi dobře :) .. nebo ne'? .. co?
Co se od mýho útěku z "internetovýho světa" změnilo? Nic a všechno. Ale to není podstatný, protože teď už nechci psát o tom, koho miluju, co poslouchám, jak trávím dny a víkendy, a tak dál. Uvažovala jsem o tom dlouho. Celou tu dobu, co jsem tady nebyla. Občas. A došlo mi, že jestli někdy chci psát znovu blog, chtěla bych "opravdu" psát.
Vy víte, že to vždycky byla moje vášeň, takový to nakopávadlo, díky kterýmu víte, že to má smysl a že vás aspoň něco baví. A to je pro mě důležitý - mít něco, pro co žít. Něco, co dělám ráda. A to bylo vždycky psaní.
Jestli někoho zajímá, jak dopadla moje "pěvecká kariéra," tak můžu říct, že jsem zažila pár skvělých chvilek s kapelou, a hodně jsem se naučila jak o lidech, tak o hudbě a i když jsem se dál zpěvu nevěnovala, bavit mě to nepřestalo a pořád si doma sem tam zazpívám :D Jenom jsem prostě zjistila, že to asi není pro mě. Ráda bych, aby bylo, ale tyhle věci bych měla přenechat lidem, kteří se nebojí ukazovat, a to já moc nejsem. Na druhou stranu, s hudbou jsem tak úplně neskončila. Jezdím na koncerty s kapelou a s mladým, takže se nenudíme :D Takovej náš punkovej život.♥ Potkávám nový i starý lidi, a je to kurva to, co budu dělat i za 20 let :) Ale odběhla jsem od psaní a od toho, kam bych tento blog vlastně chtěla směřovat.
Není to tak dávno, kdy mi řekli, že moje "diagnóza" bude nejspíš Maniodepresivní psychoza ( Bipolárně afektivní porucha). A já bych chtěla, abych sem časem přivedla co nejvíc lidí s touhle nemocí a mohla se s nima podělit o to, co oni určitě dobře znají a zažívají každej zkurvenej den, jenom nevěděli, že v tom nejsou sami. Mám z toho strach, protože sama jsem na začátku léčby a ani nevím, co vlastně pořádně psát, ale zapracuju na tom, musím. Je to součástí "léčby". (Bože, nesnáším uvozovky a nesnáším jak ty slova v uvozovkách zní, proto potřebují uvozovky, páč by byly divný i bez uvozovek, no ne? Prostě jsem magor, musím se z toho vyléčit, tak se prostě budu léčit. Léčba. Léčba... Lé..č..vždyť je to jenom slovo...) Musím si něco takovýho psát, abych .. no to je jedno, prostě abych aspoň něco dělala, když chytnu tu svoji "mááánii" ... už zase ty uvozovky.. :D No doufám, že znovu na rok ( na 5) neuteču a nebudu sem psát o rok ( o 5) později další "uvítací článek". S tím bych už chtěla skončit. A začít znovu, a nepřestávat. Ale bůh ví, jestli i tohle bude mít nějakej smysl.

Kam dál

Reklama